Protože jsem byl dva víkendy před Stolínem na celkem pěti turnajích v Brně, tak jsem si na tendle víkend nic neplánoval a chtěl jsem ho strávit necestovně a v klidu na chatě ve Vojnově městci. Ale ve středu mě volal Olda Brož jestli bych s nim a se Šťopkou nehrál na turnaji ve Stolíně, že tam jede z Městce velká výprava. Tak jsem změnil plány těšil se na pohodový turnaj. Jeli jsme nakonec tři triplety - my; Olda Brož starší s Pavlem a Jiřím Ferešovými; a třetí triplet byl ve složení Jitka Brožová, Slávka Tabáková a Radek Turínský.
V sobotu ráno se udělalo opravdu hezky a sluníčko vydrželo prakticky celý den. I když ještě ve středu bylo přihlášeno hrozně málo lidí, v sobotu se nás tam sešlo přes 30 týmů. Hrál se čtyřkolový Švýcar s postupem do osmičky.
První zápasy ve švýcaru jsme hráli celkem průměrně, ale na výhry to stačilo. Několikrát jsme se vyházeli a byli za to potrestáni čtyřkou a pětkou, ale vždy to bylo jen jeden nebo dva náhozy a jinak jsme s přehledem bodovali. Poučili jsme se z toho a v dalších zápasech kde by nás taková hra stála celý zápas jsme pěkně bránili. Po prvních třech výhrách ve švýcaru jsme narazili na první velmi těžké soupeře - spřátelený tým Vojnova Městce - staršího Oldu Brože s Ferešovými. Naštěstí postupovala většina týmů i se 3:1, takže pravděpodobně oba Městecké týmy měli již postup jasný, ale jistota je jistota. Bitva byla těžká, ale nakonec jsme převládli hlavně bych řekl na plase a vyhráli 13:9. Do osmičky jsme postoupili tedy se čtyřmi výhrami z druhé pozice (po brněnském týmu Michálků, kteří také měli 4:0, ale lepší bucholce). Jako na potvoru jsme šli bohužel opět na tým Ferešů a Oldy Brože, kteří díky prohře s námi postupovali ze sedmého místa.
Naštěstí se nevyplnili moje obavy, že nám vrátí prohru ze švýcaru. Po pár náhozech bylo vidět, že jsou psychicky nalomení a když jsme jim pak za stavu 4:4 dali dvě trojky za sebou byla naše výhra jasná (nakonec 13:6).
V semifinále jsme se utkali s rodiným týmem Ježků. Měl jsme z nich celkem strach, protože byli na domácím terénu a vím jak houževnatě dokážou zahrát. Hned v prvním náhozu se ale nějak vyházeli a my jsme je potrestali šestkou. Přece jenom je to trochu rozhodilo a nás zase naboostovalo a nakonec jsme je, i přes fandění z tribun, celkem bez problémů smetli (nakonec myslím 13:3).
Ve finále jsme se utkali s týmem z Carreau Brno ve složení Honza Michálek, Ivo Michálek a Hanka Šrubařová. Byl už večer a hřiště bylo tak, že náhozy na jednu stranu byly přímo proti slunci. Navíc byl na konci hřiště plot s plakáty takže člověk byl oslněn sluncem, ale na části hřiště, vzadu kam se hrálo, bylo díky stínu úplně černo. Na začátku se nám podařilo udělat si malý náskok a ten udržovat až téměř do konce hry. Michálkům se hlavně za začátku nedařil úplně plas ani střela a několikrát se vyměnili. Překvapivě jsme vyhrávali spíše na té straně kde se neházelo proti slunci. Hanka Šrubařová totiž hlavně ve druhé půlce zápasu hrála jak kdyby jí sluníčko vůbec nevadilo a i proti slunci začala lepit. Naštěstí všichni ostatní měli na tu stranu problém dohodit i střelit, takže z toho nikdy nebylo moc bodů. Michálci ke konci přitvrdili jak na plase tak na střele a dotáhli se na 9:10. V předposledním náhoze nás pak nás vystříleli a trojkou se vyšplhali až na 10:12. Další nához se hrál proti slunci a Hanka Šrubařová nám dala šanci a přejela. Mě se poprvé podařilo proti slunci nalepit a měli jsme štěstí - nestřelili a ani moc dobře nedoplasovali. Měli jsme 5 koulí na dohoz dvou bodů a to se nám poslední koulí povedlo.
Reportáž Honzy Michálka na Kulovém Blesku zde
Fotogalerie na kulovém blesku zde